STATISTICKÉ ÚDAJE O ROZVODECH V ČR

 

V ČR je neúplná každá čtvrtá rodina (ČSU, sčítání lidu v roce 2011). Z posledních údajů Eurostat z roku 2017 vyplývá, že Česko je v horní části žebříčku evropských států, kde se nejčastěji rozpadá manželství. Z šetření ČSÚ vyplývá, že připadá přesně 44,8 % rozvodů na uzavřená manželství. Nebo také 2,3 rozvodu na 1000 obyvatel. Přitom více než polovina všech rozvodů (57–59 %) se týká manželství s nezletilými dětmi a toto číslo v posledních 10 letech stoupalo. Rozvod se dotýkal v roce 2019 počtu přibližně 23 tisíc dětí. Přitom je možné sledovat pouze děti žijící v manželství. Počet dětí, kterým se rozpadla rodina, by byl v případě dostupnosti údajů o rozpadech nesezdaných párů jistě výrazně vyšší. Nejčastěji se rozpadají manželství s jedním (50 %), či dvěma (44 %) dětmi, ale v průběhu posledních 10 let se podíl rozvádějících se manželství se dvěma dětmi zvýšil při poklesu podílu rodin s jedním dítětem. K rozvodům s dětmi dochází nejvíce mezi pátým a patnáctým rokem trvání manželství.

Z šetření Českého statistického úřadu je patrné, že nejvíce (48 %) párů se rozvádí na základě společně podaného návrhu. V 39 % pak podávají návrh ženy a v 19 % muži.

Třemi nejčetnějšími důvody pro rozchod jsou nevěra, odlišné názory a nedostatek vzájemné pozornosti a porozumění. Dalšími důvody jsou pak zacházení s financemi a nezanedbatelné nejsou ani různé závislosti, a to v roce 2019 u obou pohlaví. Ženy výrazně častěji než muži, a to v poměrně významné míře, uváděly jako důvod k rozvodu fyzické nebo psychické násilí.

Spolu s rostoucí výší vzdělání se snižuje míra výskytu patologií v podobě různých závislostí, finančních dluhů a k ukončení vztahu dochází v důsledku oslabené názorové shody mezi partnery. Čím déle spolu partneři žili, tím více docházelo ke ztrátě schopnosti spolu komunikovat a sdílet každodenní prožitky. Negativní až patologické projevy v podobě různých závislostí se projevují spíše u kratších vztahů, tj. vyskytnou-li se, je vztah dříve ukončen. Nevěra je důvodem k ukončení spíše dlouhodobějších vztahů.

(zdroje: Šetření Příčiny rozvodů a rozpadů nesezdaných soužití v ČR. Vohlídalová, 2010, datový soubor Samoživitelé 2019 Paloncyová a kol.)

 

Svěření dítěte do péče

Statistické listy Ministerstva spravedlnosti ukazují, že navzdory klesajícímu trendu převažuje svěření dítěte do péče matky. V roce 2018 tomu tak bylo ve 3/4 rozhodnutí. Podíl rozhodnutí svěřujících dítě po rozvodu do péče otce se opět pohybuje na úrovni 6 %. Podíly společné i střídavé péče jsou však v porovnání s „prvními rozhodnutími o svěření do péče“ vyšší na úkor svěření dítěte matkám. V roce 2018 bylo do střídavé péče svěřeno pro případ rozvodu 13 % dětí (2 833) a do společné pak 6 % (1 370). Nabízí se také hypotéza, že v případech, kdy je třeba upravit poměry dítěte ihned, např. pro dobu ještě před rozvodem, jsou děti častěji svěřovány právě matce.

Zda došlo ke změnám struktury domácností a rodin a v jakém směru, ukáží až výsledky nového sčítání lidu plánovaného na rok 2021.

Dopad rozvodů na děti z hlediska věku dětí

Všechny studie a výzkumy potvrzují, že děti z rozpadlých či odloučených rodin mají nižší úroveň duševního i fyzického zdraví a schopnosti společenské integrace v porovnání s dětmi ze stabilních rodin. Čím mladší bylo dítě, když se rodina rozpadla, tím vyšší je pravděpodobnost, že bude růst a integrovat se do školy s nižší úrovní sociální pohody ve srovnání s dětmi z celých rodin. Výzkum dále potvrzuje, že když děti zažijí rozpad rodiny ve věku mezi 2 a 5 lety, vyskytuje se u nich vyšší pravděpodobnost slabého společenského přijetí a vztahu ve srovnání se staršími dětmi, s výjimkou dětí mezi 11 a 16 let, které zažily víc než dvě změny v rodinné struktuře – rozvody, odloučení, vytvoření nové rodiny nebo adopce.

(zdroj: https://rcmonitor.cz/evropa/7828-Rozvod-poskozuje-deti-nova-tvrzeni)

 

Podpora pro rodiče v době před rozvodem, během a po rozvodu

Kromě podpory, které se rodičům v době kolem rozchodu i po něm dostává od jejich přátel a zejména rodiny, mohou rodiče vyhledat různé instituce. To v době rozchodu učinila polovina dotázaných, častěji ti, kteří se rozvedli (64 %), nejméně často pak ti, kteří se starali sami o své nejmladší dítě od jeho narození (31 %). Nezáleží přitom na tom, jaké má respondent vzdělání. Ti vzdělanější mají pravděpodobně dobrý přehled o tom, kde pomoc hledat, ti méně vzdělaní ji mohou spíše potřebovat. Pomoc nějaké instituce však vyhledali spíše ti, kteří měli v době výzkumu více nezaopatřených dětí (47 % s jedním dítětem, ale 60 % vícedětných), a ti, jejichž nejmladší dítě bylo v době rozchodu (případně ovdovění) ve věku 4 až 6 let. Největší podíl rodičů (28 %), kontaktoval odbor sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), a to nehledě na způsob, jakým se v této roli ocitl, což může být překvapující vzhledem k tomu, že pokud se nesezdaní rodiče o péči a výchově dítěte po rozvodu dohodnou, nemusí to oznamovat žádné instituci, tedy ani OSPOD. Čím více měl respondent v době výzkumu nezaopatřených dětí, tím častěji byl OSPOD kontaktován. Dalším nejčastěji zmiňovaným odborníkem, na kterého se rodič v souvislosti se svojí situací obrátil, byl právník. Není překvapením, že tomu tak bylo zejména v případech rozvodu (45 %). Ti, kteří se rozešli bez soudu, využili takových služeb pouze ve 12 % případů. Za zmínku také stojí, že téměř každý sedmý respondent požádal o pomoc psychologa či terapeuta, ať již pro sebe či své dítě nebo děti. Ti, kteří se rozvedli, vyhledali tuto pomoc v 17 %, ti, kteří se rozešli, ve 13 %.

(Zdroj: VÚPSV, Péče o děti po rozvodu či rozchodu, 2019)

 

Profil neúplné rodiny

  • Podle dat sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011 byla každá čtvrtá rodina se závislými dětmi rodinou neúplnou. Ve většině případů v nich žilo pouze jedno závislé dítě.
  • Rozvod svých rodičů, jenž je jedním ze způsobů vzniku neúplné rodiny, zažije v průměru 23 tisíc dětí ročně, o rozchodech nesezdaných párů evidence neexistuje. Podobně není možné přesně říci, kolik dětí, jež se rodí nevdaným ženám, se narodí do úplné rodiny.
  • Podle šetření Samoživitelé 2019 vznikla neúplná rodina v téměř shodné míře rozvodem (43 %) jako rozchodem (38 %), v přibližně v každé osmé rodině však spolu rodiče nejmladšího dítěte ani nežili. Rozvod dotázaných samoživitelů nastal v průměru po delší době, než rozchod nesezdaných.
  • V souladu se statistikami Ministerstva spravedlnosti byly děti žijící v dotázaných rodinách v době výzkumu nejčastěji v převážné péči matky, pouze každé desáté bydlelo více u otce, stejný podíl pak střídal bydliště rodičů půl napůl.
  • Mezi samoživiteli převládá ideál dvoudětné rodiny, většina z nich by, byť s určitou opatrností, ráda založila rodinu novou.
  • Příjmy neúplných rodin jsou v porovnání s rodinami úplnými s dětmi stále nižší. Samoživitelé patří mezi nejčastější příjemce sociálních dávek, skupiny ohrožené chudobou i materiální deprivací. Jejich situace se však v těchto aspektech v posledních letech zlepšuje.
  • Napjatější rozpočet a pociťované větší těžkosti při vycházení s příjmem zhoršují samoživitelům možnosti zajistit svým dětem vhodné podmínky a uspokojit jejich potřeby. Zaplatit dětem vše, co potřebují, nezvládá každý třetí samoživitel. Největší obtíže představuje zajištění jednorázových volnočasových aktivit dětí a pořízení dětského oblečení a obuvi.
  • Polovina samoživitelů žije ve vlastním bytě nebo domě, třetina v nájemním bytě. V nájmu žijí častěji rodiče, jejichž partnerství skončilo rozchodem, ovdovělí rodiče své byty častěji vlastní. Náklady na bydlení poměrně významně zatěžují rodinný rozpočet, zvlášť žijí-li v nájmu.
  • Zhruba osm desetin sólo rodičů je zaměstnaných, vyšší míra zaměstnanosti je mezi muži. Ženy samoživitelky obvykle vykazují ve srovnání s ženami žijícími s partnerem o něco vyšší míru ekonomické aktivity, ale v tom i vyšší nezaměstnanost.
    · Rozdíly v socioekonomickém postavení mezi samoživiteli a samoživitelkami odrážejí obecné genderové rozdíly, pramenící z toho, že ekonomickou aktivitu žen snižuje péče o nejmenší děti.
    · Pracovní vytížení samoživitelek se zásadně neliší od ostatních matek. Zaměstnanost rapidně vzrůstá po dosažení tří let věku nejmladšího dítěte, naprostá většina matek poté pracuje na plný úvazek.
    · Jde to však na úkor plnění výchovných funkcí a prožívání mateřství a vede to k reálnému a/nebo pociťovanému přetížení výkonem zaměstnání. Samoživitelky trápí významný deficit času na děti. Vyšší spokojenost s intenzitou výdělečné činnosti se pojí s vyšší spokojeností s časem věnovaným dětem.
  • V zaměstnání jsou samoživitelům vytvářeny převážně stejné podmínky, jako ostatním rodičům. Zejména v tom smyslu, že jen menší část zaměstnavatelů je vstřícná z důvodu respektování jejich speciální situace. Sólo rodiče však reflektují u zaměstnavatelů nedůvěru a přetrvávající předsudky vůči samoživitelům.
  • Podstatná část (zhruba třetina) sólo rodičů je podle svých deklarací na zabezpečení základních funkcí rodiny skutečně sama. Nejvíce je samoživiteli využívána pomoc jejich matky, příp. otce. Emocionální či morální podpora je vyhledávána spíše u přátel.
  • Rodiče samoživitelé a samoživitelky představují hodnotově ne příliš diferencovanou skupinu. U všech rodičů zcela převažuje, tak jako v celé společnosti, preference hodnoty rodiny. Ta je jimi vnímána ve dvojím smyslu. Na jedné straně v kontextu s „penězi“ (umožňují plnit rodinné funkce) a „prací“ (jako hodnotou i nástrojem peníze získat). Na druhé straně v propojení s hodnotami sociálních kontaktů a ne-pracovních aktivit (sounáležitost rodinných a širších společenských vazeb).
  • V obecné hodnotové a postojové rovině nebyly shledány odlišné přístupy sólo rodičů k rodině, partnerství a rodičovství ve srovnání s jinými rodiči, s výjimkou menšího významu přikládaného roli manželství a důležitosti denního soužití dětí s oběma rodiči.
  • Sólo rodiče ve svých výpovědích vyjadřují vysokou míru důvěry v autonomii rodiny, závisející však v nějaké míře na společenské podpoře. Tato důvěra je vyšší u rodičů vzdělanějších a kvalifikovanějších a také majetnějších.
  • Žádoucí zacílení rodinné politiky spatřují sólo rodiče ve třech tématech – slaďování rodiny a zaměstnání, zajištění pracovních podmínek vstřícných potřebám rodičů a snížení finanční náročnosti péče o děti. Uvítali by opatření na získání více času na socializační, relaxační a rozvojové rodinné aktivity.
  • V hodnocení konkrétní pomoci poskytované státem sólo rodiče postrádají větší finanční podporu.
    · Kvalitativní šetření potvrdilo závěry kvantitativního výzkumu. V rámci žádoucích opatření ze strany společnosti či státu, sólo rodiče zmiňovali konkrétní náměty na hlubší systémové změny, jakož i na podporu samoživitelů v případě problémů či k usnadnění zvládání každodenních nároků a těžkostí.

(zdroj: Výzkumný Ústav Práce a Sociálních Věcí, Neúplné rodiny, 2019)

Rozvody v číslech

Jsme tu už 0 let
Náš tým tvoří 0 profesí
Ročně je v ČR 0 rozvodů
Kontaktujte nás 0 dní v týdnu