V ČR je neúplná každá čtvrtá rodina (ČSU, sčítání lidu v roce 2011). Z posledních údajů Eurostat z roku 2017 vyplývá, že Česko je v horní části žebříčku evropských států, kde se nejčastěji rozpadá manželství. Z šetření ČSÚ vyplývá, že připadá přesně 44,8 % rozvodů na uzavřená manželství. Nebo také 2,3 rozvodu na 1000 obyvatel. Přitom více než polovina všech rozvodů (57–59 %) se týká manželství s nezletilými dětmi a toto číslo v posledních 10 letech stoupalo. Rozvod se dotýkal v roce 2019 počtu přibližně 23 tisíc dětí. Přitom je možné sledovat pouze děti žijící v manželství. Počet dětí, kterým se rozpadla rodina, by byl v případě dostupnosti údajů o rozpadech nesezdaných párů jistě výrazně vyšší. Nejčastěji se rozpadají manželství s jedním (50 %), či dvěma (44 %) dětmi, ale v průběhu posledních 10 let se podíl rozvádějících se manželství se dvěma dětmi zvýšil při poklesu podílu rodin s jedním dítětem. K rozvodům s dětmi dochází nejvíce mezi pátým a patnáctým rokem trvání manželství.
Z šetření Českého statistického úřadu je patrné, že nejvíce (48 %) párů se rozvádí na základě společně podaného návrhu. V 39 % pak podávají návrh ženy a v 19 % muži.
Třemi nejčetnějšími důvody pro rozchod jsou nevěra, odlišné názory a nedostatek vzájemné pozornosti a porozumění. Dalšími důvody jsou pak zacházení s financemi a nezanedbatelné nejsou ani různé závislosti, a to v roce 2019 u obou pohlaví. Ženy výrazně častěji než muži, a to v poměrně významné míře, uváděly jako důvod k rozvodu fyzické nebo psychické násilí.
Spolu s rostoucí výší vzdělání se snižuje míra výskytu patologií v podobě různých závislostí, finančních dluhů a k ukončení vztahu dochází v důsledku oslabené názorové shody mezi partnery. Čím déle spolu partneři žili, tím více docházelo ke ztrátě schopnosti spolu komunikovat a sdílet každodenní prožitky. Negativní až patologické projevy v podobě různých závislostí se projevují spíše u kratších vztahů, tj. vyskytnou-li se, je vztah dříve ukončen. Nevěra je důvodem k ukončení spíše dlouhodobějších vztahů.
(zdroje: Šetření Příčiny rozvodů a rozpadů nesezdaných soužití v ČR. Vohlídalová, 2010, datový soubor Samoživitelé 2019 Paloncyová a kol.)
Statistické listy Ministerstva spravedlnosti ukazují, že navzdory klesajícímu trendu převažuje svěření dítěte do péče matky. V roce 2018 tomu tak bylo ve 3/4 rozhodnutí. Podíl rozhodnutí svěřujících dítě po rozvodu do péče otce se opět pohybuje na úrovni 6 %. Podíly společné i střídavé péče jsou však v porovnání s „prvními rozhodnutími o svěření do péče“ vyšší na úkor svěření dítěte matkám. V roce 2018 bylo do střídavé péče svěřeno pro případ rozvodu 13 % dětí (2 833) a do společné pak 6 % (1 370). Nabízí se také hypotéza, že v případech, kdy je třeba upravit poměry dítěte ihned, např. pro dobu ještě před rozvodem, jsou děti častěji svěřovány právě matce.
Zda došlo ke změnám struktury domácností a rodin a v jakém směru, ukáží až výsledky nového sčítání lidu plánovaného na rok 2021.
Všechny studie a výzkumy potvrzují, že děti z rozpadlých či odloučených rodin mají nižší úroveň duševního i fyzického zdraví a schopnosti společenské integrace v porovnání s dětmi ze stabilních rodin. Čím mladší bylo dítě, když se rodina rozpadla, tím vyšší je pravděpodobnost, že bude růst a integrovat se do školy s nižší úrovní sociální pohody ve srovnání s dětmi z celých rodin. Výzkum dále potvrzuje, že když děti zažijí rozpad rodiny ve věku mezi 2 a 5 lety, vyskytuje se u nich vyšší pravděpodobnost slabého společenského přijetí a vztahu ve srovnání se staršími dětmi, s výjimkou dětí mezi 11 a 16 let, které zažily víc než dvě změny v rodinné struktuře – rozvody, odloučení, vytvoření nové rodiny nebo adopce.
(zdroj: https://rcmonitor.cz/evropa/7828-Rozvod-poskozuje-deti-nova-tvrzeni)
Kromě podpory, které se rodičům v době kolem rozchodu i po něm dostává od jejich přátel a zejména rodiny, mohou rodiče vyhledat různé instituce. To v době rozchodu učinila polovina dotázaných, častěji ti, kteří se rozvedli (64 %), nejméně často pak ti, kteří se starali sami o své nejmladší dítě od jeho narození (31 %). Nezáleží přitom na tom, jaké má respondent vzdělání. Ti vzdělanější mají pravděpodobně dobrý přehled o tom, kde pomoc hledat, ti méně vzdělaní ji mohou spíše potřebovat. Pomoc nějaké instituce však vyhledali spíše ti, kteří měli v době výzkumu více nezaopatřených dětí (47 % s jedním dítětem, ale 60 % vícedětných), a ti, jejichž nejmladší dítě bylo v době rozchodu (případně ovdovění) ve věku 4 až 6 let. Největší podíl rodičů (28 %), kontaktoval odbor sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), a to nehledě na způsob, jakým se v této roli ocitl, což může být překvapující vzhledem k tomu, že pokud se nesezdaní rodiče o péči a výchově dítěte po rozvodu dohodnou, nemusí to oznamovat žádné instituci, tedy ani OSPOD. Čím více měl respondent v době výzkumu nezaopatřených dětí, tím častěji byl OSPOD kontaktován. Dalším nejčastěji zmiňovaným odborníkem, na kterého se rodič v souvislosti se svojí situací obrátil, byl právník. Není překvapením, že tomu tak bylo zejména v případech rozvodu (45 %). Ti, kteří se rozešli bez soudu, využili takových služeb pouze ve 12 % případů. Za zmínku také stojí, že téměř každý sedmý respondent požádal o pomoc psychologa či terapeuta, ať již pro sebe či své dítě nebo děti. Ti, kteří se rozvedli, vyhledali tuto pomoc v 17 %, ti, kteří se rozešli, ve 13 %.
(Zdroj: VÚPSV, Péče o děti po rozvodu či rozchodu, 2019)
(zdroj: Výzkumný Ústav Práce a Sociálních Věcí, Neúplné rodiny, 2019)