je trvalý svazek muže a ženy. Z pohledu legislativy se jedná o základní právní institut, jehož účelem je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Podle občanského zákoníku (z. č. 89/2012 Sb.) mají muž a žena v manželství rovné povinnosti a rovná práva, jsou si navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. Uzavřením manželství vzniká významný právní vztah s mnoha důsledky, např. vznik společného jmění manželů, domněnka otcovství, společný nájem, právo užívat majetek druhého či vzájemná vyživovací povinnost.
je upraven v ust. § 754 – 770 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Rozvod manželství je jedním ze způsobů zániku manželství. Základní podmínkou pro rozvod manželství je, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Rozpad manželství je náročným životním obdobím. Proto je vždy lepší aktivně komunikovat a snažit se na podmínkách rozvodu dohodnout. Předejdete tím mnoha konfliktům a také prodlužování rozvodového řízení.
Předpoklady rozvodu „nesporného“:
Zjistí-li soud, že jsou splněny všechny shora uvedené zákonné podmínky pro „nesporný“ rozvod manželství, nebude v řízení vůbec zjišťovat příčiny rozvratu manželství a manželství rozvede. „Nesporný“ rozvod bude soudem vyřízen v poměrně krátké době, oproti rozvodu „spornému“, který bude rozhodně trvat déle.
Jestliže se manželé nedohodnou na „nesporném rozvodu“, čeká je rozvod „sporný“. Návrh podává jeden z manželů. U sporného rozvodu manželství je soud povinen zkoumat příčiny rozvratu manželství. Každý z manželů pak musí svá tvrzení ohledně rozvratu manželství prokázat (např. listinami, svědeckými výpověďmi apod.).
Sporný rozvod nastává, když:
Soud nemůže manželství rozvést, pokud by rozvod byl v rozporu se:
Co se týče zákazu rozvodu manželství v případě jeho rozporu se zájmem nezletilého dítěte, samozřejmě rozvod v zájmu dítěte není. Pro uplatnění tohoto zákonného zákazu je proto rozhodující, zda by rozvod byl v rozporu se zájmem dítěte dán tzv. „zvláštními důvody“, tj. např. invalidita dítěte, fyzické nebo psychické postižení dítěte aj.
U zákazu rozvodu manželství týkajícího se rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu manželství převážně nepodílel, nejde o zjišťování viny druhého z manželů na rozvratu manželství. Jde spíše o stav, kdy se manžel, který se na rozvratu manželství převážně nepodílel, a současně mu byla způsobena zvlášť závažná újma spočívající např. v tom, že je invalidní nebo se u něj v tomto období projevila závažná choroba, by rozvodem byl značně poznamenán.
Ani procedura ztíženého rozvodu však absolutně nezabraňuje realizaci rozvodu manželství. Výjimkou je proto případ, kdy manželé spolu nežijí po dobu delší než 3 roky. Potom soud manželství rozvede i přes nesouhlas jednoho z partnerů, je-li splněna podmínka hlubokého a trvalého rozvratu. „Nevinnému“ manželovi pak vzniká právo na zvýšené alimentační nároky.
Právo církve pojem rozvod vůbec nezná. Manželství uzavřené před bohem (tedy církevní sňatek) je pro ni nerozlučitelné. Pokud dojde k civilnímu rozvodu, je podle kanonického práva (rozuměj práva křesťanů církve římsko-katolické) za manžela rozvedeného stále považován ten člověk, s nímž byl poprvé oddán v kostele. A proto další sňatek, který by následoval po civilním rozvodu, nemůže být proveden církevní formou a i když je proveden formou světskou (občanský sňatek), podle církve se tím křesťan dopouští hříchu, neboť s novým partnerem vlastně cizoloží – je nevěrný svému prvnímu partnerovi, s nímž je dle božích zákonů spojen až do smrti. Uzavřít další sňatek může křesťan podle kanonického práva až jako vdovec či vdova.
Jednoduše řečeno, podle právního řádu České republiky se můžete civilně rozvést, i když jste manželství uzavřeli církevním sňatkem.