Při tomto přístupu se pracovník zaměřuje na to, čeho klient chce v životě dosáhnout, jak by měl jeho život vypadat. Byť to může znít triviálně, opak je pravdou. Většina lidí přesně ví, co nechtějí, avšak přijít na to, jak má jejich život vypadat, je často oříšek. Pracovník tak pomáhá klientovi si ujasnit konkrétní a dosažitelné změny, na které se spolu zaměří. To klientovi pomáhá napřímit své síly užitečným směrem a neplácat se pořád jen v kruhu.

Pracovník se s klientem také domlouvá na cestách, kterými se spolu vydají. Vyjasní si vzájemná očekávání a možnosti. Změna je týmová práce a dobrý tým funguje jen tehdy, když každý ví, co má dělat a co očekávat od druhého.

Pracovník má dle svého vzdělání a zkušeností expertnost v určité oblasti. To znamená, že nashromáždil určité obecné vědomosti často vycházející ze zkušenosti mnoha lidí, které se týkají dané problematiky. Lékař nashromáždil vědomosti o fungování lidského těla, elektrikář o tom jak fungují různé obvody a přístroje, právník zná zákony a jejich dopad od života.

Při práci s optikou expertního přístupu pracovník s klientem mluví, aby věděl, jaké informace a vědomosti by mu mohly být užitečné při řešení svého problému. V tom je síla i slabina expertního přístupu k problémům lidí. Tyto informace mohou být pro klienta novinkou, díky které se pohne vpřed. No zároveň můžou být moc obecné a nepoužitelné při jedinečnosti a zamotanosti jeho konkrétních svízelů.

Pokud se pracovník dívá na klientovu situaci procesní optikou, nepřináší klientovi nové informace jako v přístupu expertním, ale díky rozhovoru a jiným intervencím dokáže klientovi pomoci změnit pohled na své vlastní zážitky a tím klientovi otevře nové možnosti. Mohli bychom říci, že zatímco v expertním přístupu je nejdůležitější správná odpověď, v procesním přístupu je nejdůležitější správná otázka. Je to podobné jako v citátu zmíněném výše. Pracovník klientovi neřekne správnou cestu, protože často žádná správná a jednoznačná cesta není, ale pomůže mu vylézt na vrchol hory, odkud už cestu uvidí sám.