USMĚRŇUJE VÁS

Neudržuje Vás ve víře, že z rodičovského sporu můžete vyjít jako vítěz. To je neprofesionální. Spory zatížené emocemi nemají vítěze.

Výhra je pouze existence takového stavu, ve kterém budou moci oba skutečně žít, a který respektuje děti. Není to tedy stav, který vyhovuje jen jednomu, byť by ho soud schválil. Získáte pravděpodobně do budoucna jen kupu sporů s partnerem a třeba i s dětmi.

NADŘAZUJE DOHODY NAD ÚKONY

Ví, že dobrý postup je ten, kdy o věcech rozhodují sami klienti, nikoliv soud. Doporučuje Vám tedy takové postupy namísto předběžných opatření a soudních návrhů.

HÁJÍ ZÁJMY VAŠE (KLIENTA) I VAŠICH DĚTÍ

Přistoupí-li advokát na hru svého klienta, která směřuje k odstranění druhého rodiče ze života dítěte, jedná v rozporu s právem dítěte a porušuje §16  – podle tohoto paragrafu není advokát vázán pokyny klienta, pokud jsou v rozporu s právním a stavovským předpisem – zde článkem 7 Úmluvy o právech dítěte: Dítě má právo na oba rodiče.

JE PRÁVNÍK, NE PSYCHOLOG

Vysvětluje vám právní pojmy a nevytváří dojem, že rozumí situaci, potřebám Vašeho dítěte a Vašemu životu dnes, a to i za 10 let.

VEDE VÁS KE SPOLUPRÁCI

Vede Vás ke spolupráci s vaším dosavadním partnerem a s poradenskými službami tak, aby Vám situaci maximálně ulehčil – s terapeutem (pro Vás osobně, děti nebo párové terapii), mediátorem (pro nalézání smírného řešení), sociálním pracovníkem (k podpoře uspořádání praktických věcí) a orgánem sociálně-právní ochrany (OSPOD).

VYSVĚTLUJE PRÁVNÍ POJMY

Vysvětluje Vám právní pojmy (jak jsou uzákoněné, nikoliv jak jsou mezi lidmi tradované). Osvětluje, jaké je jednání v mezích zákona a jaké jsou následky jeho nerespektování. Věcně a srozumitelně Vás informuje o konkrétních možnostech, které Vám právo dává, jaké jsou možnosti řešení a jaké může z právní praxe doporučit. Vysvětluje Vám, jaké důsledky (právní, společenské i lidské) bude mít postup, který si zvolíte, jaké výhody a nevýhody přináší zvolená varianta.

NEPERE ŠPINAVÉ PRÁDLO

Nerozdmýchává konflikty tím, že Vám dovoluje nebo Vás přímo vede k házení “špíny” na druhého. Ví, že takové kroky vedou pouze ke stejné reakci z druhé strany, všem jenom ubližují a nic neřeší.

NEZATĚŽUJE VÁŠ ČAS A PENĚŽENKU

Navrhuje jen nezbytná jednání, předkládání hromad důkazů a výpovědí svědků. Nenavrhuje zbytečnosti, o kterých sám ví, že reálně nemají užitek (čtěte zde o znaleckých posudcích).

Manželství

je trvalý svazek muže a ženy. Z pohledu legislativy se jedná o základní právní institut, jehož účelem je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Podle občanského zákoníku (z. č. 89/2012 Sb.) mají muž a žena v manželství rovné povinnosti a rovná práva, jsou si navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. Uzavřením manželství vzniká významný právní vztah s mnoha důsledky, např. vznik společného jmění manželů, domněnka otcovství, společný nájem, právo užívat majetek druhého či vzájemná vyživovací povinnost.

Zánik manželství

je upraven v ust. § 754 – 770 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Rozvod manželství je jedním ze způsobů zániku manželství. Základní podmínkou pro rozvod manželství je, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Rozpad manželství je náročným životním obdobím. Proto je vždy lepší aktivně komunikovat a snažit se na podmínkách rozvodu dohodnout. Předejdete tím mnoha konfliktům a také prodlužování rozvodového řízení.

Varianty rozvodu manželství

• rozvod nesporný
• rozvod sporný
• rozvod ztížený

Tzv. rozvod nesporný

Předpoklady rozvodu „nesporného“:

• Manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil. Rozhodnutí soudu musí být v právní moci.
• Manželé se dohodli na úpravě vzájemných majetkových poměrů, bydlení, popřípadě výživného pro dobu po rozvodu (obě uvedené dohody vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny.)
• Ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí.
• K návrhu na rozvod se připojí druhý manžel.

Zjistí-li soud, že jsou splněny všechny shora uvedené zákonné podmínky pro „nesporný“ rozvod manželství, nebude v řízení vůbec zjišťovat příčiny rozvratu manželství a manželství rozvede. „Nesporný“ rozvod bude soudem vyřízen v poměrně krátké době, oproti rozvodu „spornému“, který bude rozhodně trvat déle.

Tzv. rozvod sporný

Jestliže se manželé nedohodnou na „nesporném rozvodu“, čeká je rozvod „sporný“. Návrh podává jeden z manželů. U sporného rozvodu manželství je soud povinen zkoumat příčiny rozvratu manželství. Každý z  manželů pak musí svá tvrzení ohledně rozvratu manželství prokázat (např. listinami, svědeckými výpověďmi apod.).

Sporný rozvod nastává, když:

• jeden z manželů s rozvodem nesouhlasí, nebo
• manželé nejsou schopni se domluvit na vypořádání společného jmění, nebo
• manželé nejsou schopni se domluvit na péči o nezletilé dítě.

Tzv. rozvod ztížený

Soud nemůže manželství rozvést, pokud by rozvod byl v rozporu se:

• zájmem nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti;
• zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství. Jestliže však manželé spolu nežijí více než tři roky, soud návrhu vyhoví.

Co se týče zákazu rozvodu manželství v případě jeho rozporu se zájmem nezletilého dítěte, samozřejmě rozvod v zájmu dítěte není. Pro uplatnění tohoto zákonného zákazu je proto rozhodující, zda by rozvod byl v rozporu se zájmem dítěte dán tzv. „zvláštními důvody“, tj. např. invalidita dítěte, fyzické nebo psychické postižení dítěte aj.

U zákazu rozvodu manželství týkajícího se rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu manželství převážně nepodílel, nejde o zjišťování viny druhého z manželů na rozvratu manželství. Jde spíše o stav, kdy se manžel, který se na rozvratu manželství převážně nepodílel, a současně mu byla způsobena zvlášť závažná újma spočívající např. v tom, že je invalidní nebo se u něj v tomto období projevila závažná choroba, by rozvodem byl značně poznamenán.

Ani procedura ztíženého rozvodu však absolutně nezabraňuje realizaci rozvodu manželství. Výjimkou je proto případ, kdy manželé spolu nežijí po dobu delší než 3 roky. Potom soud manželství rozvede i přes nesouhlas jednoho z partnerů, je-li splněna podmínka hlubokého a trvalého rozvratu. „Nevinnému“ manželovi pak vzniká právo na zvýšené alimentační nároky.

Svatby v kostele se při rozvodu ničím neliší

Právo církve pojem rozvod vůbec nezná. Manželství uzavřené před bohem (tedy církevní sňatek) je pro ni nerozlučitelné. Pokud dojde k civilnímu rozvodu, je podle kanonického práva (rozuměj práva křesťanů církve římsko-katolické) za manžela rozvedeného stále považován ten člověk, s nímž byl poprvé oddán v kostele. A proto další sňatek, který by následoval po civilním rozvodu, nemůže být proveden církevní formou a i když je proveden formou světskou (občanský sňatek), podle církve se tím křesťan dopouští hříchu, neboť s novým partnerem  vlastně cizoloží – je nevěrný svému prvnímu partnerovi, s nímž je dle božích zákonů spojen až do smrti. Uzavřít další sňatek může křesťan podle kanonického práva až jako vdovec či vdova.

Jednoduše řečeno, podle právního řádu České republiky se můžete civilně rozvést, i když jste manželství uzavřeli církevním sňatkem.

Společné jmění manželů zaniká rozvodem manželství (tj. právní mocí rozsudku o rozvodu) a je třeba ho vypořádat. K vypořádání společného jmění manželů může dojít trojím způsobem:

• dohodou
• rozhodnutím soudu
• uplynutím tříleté lhůty

Dohoda o vypořádání:

Musí mít písemnou formu. Podpisy účastníků musí být úředně ověřeny (platí pokud je předkládána soudu u nesporného rozvodu). Účinky nabývá ke dni, kdy společné jmění zaniklo, bez ohledu na to, jestli byla uzavřena před nebo po zániku manželství. Pokud je však předmětem vypořádání věc, která se zapisuje do veřejného seznamu (typicky společný dům nebo byt či auto), nabývá dohoda právních účinků až zápisem do veřejného seznamu.

Rozhodnutí soudu:

Neprovede-li se  vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud. Řízení o vypořádání společného jmění manželů se zahajuje podáním žaloby jednoho z manželů. Návrh na vypořádání se podává k okresnímu soudu, v jehož obvodu má bydliště ten z bývalých manželů, proti kterému návrh směřuje. Je nutné jej podat nejpozději do 3 let po zániku společného jmění manželů.

Uplynutí tříleté lhůty:

Nedojde-li do 3 let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání, tj. nebude uzavřena dohoda nebo nebude-li do 3 let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že je společné jmění vypořádáno podle pravidel, která stanoví zákon.

Movité věci jsou ve vlastnictví toho, který je výlučně jako vlastník využívá. Ostatní hmotné movité věci a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou bývalých manželů a jejich spoluvlastnické podíly jsou stejné. Ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma a jejich podíly jsou stejné.

Jednodušeji řečeno pro movité věci platí, že jsou ve vlastnictví toho manžela, který je na konci tříletého období po zániku společného jmění užíval pro potřebu svou či své rodiny. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí i o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.

Návrh musí mít písemnou podobu. Podává k okresnímu soudu, v jehož obvodu mají nebo měli manželé poslední společné bydliště, pokud v tomto obvodu alespoň jeden z Vás stále bydlí. Pokud již ani jeden z manželů v posledním společném bydlišti nebydlí, je příslušným okresní soud, v jehož obvodu má bydliště druhý z manželů (ten, který nepodává návrh). Není-li takový soud, podává se návrh u okresního soudu, v jehož obvodu má bydliště podavatel. V případě, že podáte návrh k místně nepříslušnému soudu, rozhodne soud o tom, který soud je příslušný a věc mu předá.

Návrh musí obsahovat:

• název a adresu soudu, kterému je návrh zasílán (v záhlaví dokumentu)
• nadpis „Návrh na rozvod manželství”
• informaci o tom, kdo návrh podává
• jména, příjmení a bydliště manželů, popřípadě jejich rodná čísla, korespondenční adresu, popřípadě také obdobné informace o jejich právních zástupcích
• údaje, kdy a kde bylo uzavřeno manželství
• pokud se z manželství narodily společné nezletilé děti, jejich jména a datum narození
• popis skutečností, které k návrhu na rozvod vedou
• případně důkazy, o které se navrhovatel opírá
• datum
• podpis navrhovatele; v případě, že se manželé na rozvodu dohodli, také podpis manželky nebo manžela

Přílohy návrhu na rozvod manželství:

• kopie oddacího listu;
• (popřípadě) kopie rodného listu společného nezletilého dítěte;
• (popřípadě) soudem schválenou dohodu na úpravu porozvodové péče o dítě;
• (popřípadě) dohodu o vypořádání svých majetkových poměrů.

Počet kopií jednotlivých návrhů podávaných k soudu:

• 2 × návrh na rozvod manželství;
• 3 × návrh na úpravu poměrů nezletilého dítěte;
• 2 × návrh na vypořádání majetkových poměrů.

Jestliže bude návrh neúplný, neurčitý či nesrozumitelný, vyzve soud navrhovatele k opravě nebo doplnění a stanoví lhůtu, do kdy je tak zapotřebí učinit.

Soudní poplatky:

• návrh na rozvod manželství 2 000 Kč;
• návrh na zahájení řízení o vypořádání společného jmění manželů (SJM) 2 000 Kč;
• za každou nemovitou věc se poplatek za vypořádání SJM zvyšuje o 5 000 Kč;
• za každý obchodní závod se poplatek za vypořádání SJM zvyšuje o 15 000 Kč;
• návrh na úpravu výchovy a výživy nezletilého dítěte či dětí jsou od soudního poplatku osvobozeny.

Soudní poplatek se platí na účet soudu. Číslo účtu naleznete na webových stránkách příslušného soudu nebo jej získáte přímo na soudě. Poplatky do výše 5 000 Kč lze platit kolkovými známkami, které zakoupíte na poště. Kolky zakoupíte jen u některých soudů.

Informace o tom, jak probíhá soudní jednání, můžete naleznout zde.

Nejpozději společně s návrhem na rozvod je zapotřebí podat také návrh na úpravu péče o dítě na dobu po rozvodu. Soud totiž manželství nerozvede, dokud nerozhodne o následné péči o nezletilého dítěte.

Návrh na úpravu péče o dítě se podává k okresnímu soudu, v jehož obvodu má dítě bydliště. Je ale také dobré pamatovat na úpravu poměrů pro dobu před rozvodem, a to zejména při sporném rozvodu, kdy může být doba rozvodového procesu delší.

Soud rozhodne zejména o tom, jak budou oba rodiče o dítě v době po rozvodu pečovat (případně i před) a jak budou přispívat na jeho výživu, a to s uvážením zájmu dítěte. Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili.

Soud může schválit předloženou dohodu manželů o úpravě poměrů dítěte. Pokud však dohodnuté podmínky odporují zájmům dítěte, rozhodne soud sám.

Informace o tom, jak probíhá rozhodování o úpravě poměrů nezletilých dětí můžete nalézt v materiálu Okresního soudu Plzeň-jih zde.

V ČR je neúplná každá čtvrtá rodina (ČSU, sčítání lidu v roce 2011). Z posledních údajů Eurostat z roku 2017 vyplývá, že Česko je v horní části žebříčku evropských států, kde se nejčastěji rozpadá manželství. Z šetření ČSÚ vyplývá, že připadá přesně 44,8 % rozvodů na uzavřená manželství. Nebo také 2,3 rozvodu na 1000 obyvatel. Přitom více než polovina všech rozvodů (57–59 %) se týká manželství s nezletilými dětmi a toto číslo v posledních 10 letech stoupalo. Rozvod se dotýkal v roce 2019 počtu přibližně 23 tisíc dětí. Přitom je možné sledovat pouze děti žijící v manželství. Počet dětí, kterým se rozpadla rodina, by byl v případě dostupnosti údajů o rozpadech nesezdaných párů jistě výrazně vyšší. Nejčastěji se rozpadají manželství s jedním (50 %), či dvěma (44 %) dětmi, ale v průběhu posledních 10 let se podíl rozvádějících se manželství se dvěma dětmi zvýšil při poklesu podílu rodin s jedním dítětem. K rozvodům s dětmi dochází nejvíce mezi pátým a patnáctým rokem trvání manželství.

Z šetření Českého statistického úřadu je patrné, že nejvíce (48 %) párů se rozvádí na základě společně podaného návrhu. V 39 % pak podávají návrh ženy a v 19 % muži.

Třemi nejčetnějšími důvody pro rozchod jsou nevěra, odlišné názory a nedostatek vzájemné pozornosti a porozumění. Dalšími důvody jsou pak zacházení s financemi a nezanedbatelné nejsou ani různé závislosti, a to v roce 2019 u obou pohlaví. Ženy výrazně častěji než muži, a to v poměrně významné míře, uváděly jako důvod k rozvodu fyzické nebo psychické násilí.

Spolu s rostoucí výší vzdělání se snižuje míra výskytu patologií v podobě různých závislostí, finančních dluhů a k ukončení vztahu dochází v důsledku oslabené názorové shody mezi partnery. Čím déle spolu partneři žili, tím více docházelo ke ztrátě schopnosti spolu komunikovat a sdílet každodenní prožitky. Negativní až patologické projevy v podobě různých závislostí se projevují spíše u kratších vztahů, tj. vyskytnou-li se, je vztah dříve ukončen. Nevěra je důvodem k ukončení spíše dlouhodobějších vztahů.

(zdroje: Šetření Příčiny rozvodů a rozpadů nesezdaných soužití v ČR. Vohlídalová, 2010, datový soubor Samoživitelé 2019 Paloncyová a kol.)

Svěření dítěte do péče

Statistické listy Ministerstva spravedlnosti ukazují, že navzdory klesajícímu trendu převažuje svěření dítěte do péče matky. V roce 2018 tomu tak bylo ve 3/4 rozhodnutí. Podíl rozhodnutí svěřujících dítě po rozvodu do péče otce se opět pohybuje na úrovni 6 %. Podíly společné i střídavé péče jsou však v porovnání s „prvními rozhodnutími o svěření do péče“ vyšší na úkor svěření dítěte matkám. V roce 2018 bylo do střídavé péče svěřeno pro případ rozvodu 13 % dětí (2 833) a do společné pak 6 % (1 370). Nabízí se také hypotéza, že v případech, kdy je třeba upravit poměry dítěte ihned, např. pro dobu ještě před rozvodem, jsou děti častěji svěřovány právě matce.

Zda došlo ke změnám struktury domácností a rodin a v jakém směru, ukáží až výsledky nového sčítání lidu plánovaného na rok 2021.

Dopad rozvodů na děti z hlediska věku dětí

Všechny studie a výzkumy potvrzují, že děti z rozpadlých či odloučených rodin mají nižší úroveň duševního i fyzického zdraví a schopnosti společenské integrace v porovnání s dětmi ze stabilních rodin. Čím mladší bylo dítě, když se rodina rozpadla, tím vyšší je pravděpodobnost, že bude růst a integrovat se do školy s nižší úrovní sociální pohody ve srovnání s dětmi z celých rodin. Výzkum dále potvrzuje, že když děti zažijí rozpad rodiny ve věku mezi 2 a 5 lety, vyskytuje se u nich vyšší pravděpodobnost slabého společenského přijetí a vztahu ve srovnání se staršími dětmi, s výjimkou dětí mezi 11 a 16 let, které zažily víc než dvě změny v rodinné struktuře – rozvody, odloučení, vytvoření nové rodiny nebo adopce.

(zdroj: https://rcmonitor.cz/evropa/7828-Rozvod-poskozuje-deti-nova-tvrzeni)

Podpora pro rodiče v době před rozvodem, během a po rozvodu

Kromě podpory, které se rodičům v době kolem rozchodu i po něm dostává od jejich přátel a zejména rodiny, mohou rodiče vyhledat různé instituce. To v době rozchodu učinila polovina dotázaných, častěji ti, kteří se rozvedli (64 %), nejméně často pak ti, kteří se starali sami o své nejmladší dítě od jeho narození (31 %). Nezáleží přitom na tom, jaké má respondent vzdělání. Ti vzdělanější mají pravděpodobně dobrý přehled o tom, kde pomoc hledat, ti méně vzdělaní ji mohou spíše potřebovat. Pomoc nějaké instituce však vyhledali spíše ti, kteří měli v době výzkumu více nezaopatřených dětí (47 % s jedním dítětem, ale 60 % vícedětných), a ti, jejichž nejmladší dítě bylo v době rozchodu (případně ovdovění) ve věku 4 až 6 let. Největší podíl rodičů (28 %), kontaktoval odbor sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), a to nehledě na způsob, jakým se v této roli ocitl, což může být překvapující vzhledem k tomu, že pokud se nesezdaní rodiče o péči a výchově dítěte po rozvodu dohodnou, nemusí to oznamovat žádné instituci, tedy ani OSPOD. Čím více měl respondent v době výzkumu nezaopatřených dětí, tím častěji byl OSPOD kontaktován. Dalším nejčastěji zmiňovaným odborníkem, na kterého se rodič v souvislosti se svojí situací obrátil, byl právník. Není překvapením, že tomu tak bylo zejména v případech rozvodu (45 %). Ti, kteří se rozešli bez soudu, využili takových služeb pouze ve 12 % případů. Za zmínku také stojí, že téměř každý sedmý respondent požádal o pomoc psychologa či terapeuta, ať již pro sebe či své dítě nebo děti. Ti, kteří se rozvedli, vyhledali tuto pomoc v 17 %, ti, kteří se rozešli, ve 13 %.

(Zdroj: VÚPSV, Péče o děti po rozvodu či rozchodu, 2019)

Profil neúplné rodiny

• Podle dat sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011 byla každá čtvrtá rodina se závislými dětmi rodinou neúplnou. Ve většině případů v nich žilo pouze jedno závislé dítě.
• Rozvod svých rodičů, jenž je jedním ze způsobů vzniku neúplné rodiny, zažije v průměru 23 tisíc dětí ročně, o rozchodech nesezdaných párů evidence neexistuje. Podobně není možné přesně říci, kolik dětí, jež se rodí nevdaným ženám, se narodí do úplné rodiny.
• Podle šetření Samoživitelé 2019 vznikla neúplná rodina v téměř shodné míře rozvodem (43 %) jako rozchodem (38 %), v přibližně v každé osmé rodině však spolu rodiče nejmladšího dítěte ani nežili. Rozvod dotázaných samoživitelů nastal v průměru po delší době, než rozchod nesezdaných.
• V souladu se statistikami Ministerstva spravedlnosti byly děti žijící v dotázaných rodinách v době výzkumu nejčastěji v převážné péči matky, pouze každé desáté bydlelo více u otce, stejný podíl pak střídal bydliště rodičů půl napůl.
• Mezi samoživiteli převládá ideál dvoudětné rodiny, většina z nich by, byť s určitou opatrností, ráda založila rodinu novou.
• Příjmy neúplných rodin jsou v porovnání s rodinami úplnými s dětmi stále nižší. Samoživitelé patří mezi nejčastější příjemce sociálních dávek, skupiny ohrožené chudobou i materiální deprivací. Jejich situace se však v těchto aspektech v posledních letech zlepšuje.
• Napjatější rozpočet a pociťované větší těžkosti při vycházení s příjmem zhoršují samoživitelům možnosti zajistit svým dětem vhodné podmínky a uspokojit jejich potřeby. Zaplatit dětem vše, co potřebují, nezvládá každý třetí samoživitel. Největší obtíže představuje zajištění jednorázových volnočasových aktivit dětí a pořízení dětského oblečení a obuvi.
• Polovina samoživitelů žije ve vlastním bytě nebo domě, třetina v nájemním bytě. V nájmu žijí častěji rodiče, jejichž partnerství skončilo rozchodem, ovdovělí rodiče své byty častěji vlastní. Náklady na bydlení poměrně významně zatěžují rodinný rozpočet, zvlášť žijí-li v nájmu.
• Zhruba osm desetin sólo rodičů je zaměstnaných, vyšší míra zaměstnanosti je mezi muži. Ženy samoživitelky obvykle vykazují ve srovnání s ženami žijícími s partnerem o něco vyšší míru ekonomické aktivity, ale v tom i vyšší nezaměstnanost.
  · Rozdíly v socioekonomickém postavení mezi samoživiteli a samoživitelkami odrážejí obecné genderové rozdíly, pramenící z toho, že ekonomickou aktivitu žen snižuje péče o nejmenší děti.
  · Pracovní vytížení samoživitelek se zásadně neliší od ostatních matek. Zaměstnanost rapidně vzrůstá po dosažení tří let věku nejmladšího dítěte, naprostá většina matek poté pracuje na plný úvazek.
  · Jde to však na úkor plnění výchovných funkcí a prožívání mateřství a vede to k reálnému a/nebo pociťovanému přetížení výkonem zaměstnání. Samoživitelky trápí významný deficit času na děti. Vyšší spokojenost s intenzitou výdělečné činnosti se pojí s vyšší spokojeností s časem věnovaným dětem.
• V zaměstnání jsou samoživitelům vytvářeny převážně stejné podmínky, jako ostatním rodičům. Zejména v tom smyslu, že jen menší část zaměstnavatelů je vstřícná z důvodu respektování jejich speciální situace. Sólo rodiče však reflektují u zaměstnavatelů nedůvěru a přetrvávající předsudky vůči samoživitelům.
• Podstatná část (zhruba třetina) sólo rodičů je podle svých deklarací na zabezpečení základních funkcí rodiny skutečně sama. Nejvíce je samoživiteli využívána pomoc jejich matky, příp. otce. Emocionální či morální podpora je vyhledávána spíše u přátel.
• Rodiče samoživitelé a samoživitelky představují hodnotově ne příliš diferencovanou skupinu. U všech rodičů zcela převažuje, tak jako v celé společnosti, preference hodnoty rodiny. Ta je jimi vnímána ve dvojím smyslu. Na jedné straně v kontextu s „penězi“ (umožňují plnit rodinné funkce) a „prací“ (jako hodnotou i nástrojem peníze získat). Na druhé straně v propojení s hodnotami sociálních kontaktů a ne-pracovních aktivit (sounáležitost rodinných a širších společenských vazeb).
• V obecné hodnotové a postojové rovině nebyly shledány odlišné přístupy sólo rodičů k rodině, partnerství a rodičovství ve srovnání s jinými rodiči, s výjimkou menšího významu přikládaného roli manželství a důležitosti denního soužití dětí s oběma rodiči.
• Sólo rodiče ve svých výpovědích vyjadřují vysokou míru důvěry v autonomii rodiny, závisející však v nějaké míře na společenské podpoře. Tato důvěra je vyšší u rodičů vzdělanějších a kvalifikovanějších a také majetnějších.
• Žádoucí zacílení rodinné politiky spatřují sólo rodiče ve třech tématech – slaďování rodiny a zaměstnání, zajištění pracovních podmínek vstřícných potřebám rodičů a snížení finanční náročnosti péče o děti. Uvítali by opatření na získání více času na socializační, relaxační a rozvojové rodinné aktivity.
• V hodnocení konkrétní pomoci poskytované státem sólo rodiče postrádají větší finanční podporu.
  · Kvalitativní šetření potvrdilo závěry kvantitativního výzkumu. V rámci žádoucích opatření ze strany společnosti či státu, sólo rodiče zmiňovali konkrétní náměty na hlubší systémové změny, jakož i na podporu samoživitelů v případě problémů či k usnadnění zvládání každodenních nároků a těžkostí.

(zdroj: Výzkumný Ústav Práce a Sociálních Věcí, Neúplné rodiny, 2019)

Informace pro rodiče o průběhu jednání

Vážení rodiče,

Okresní soud Plzeň-město se ve věcech péče o nezletilé děti rozhodl přistoupit k aplikaci některých postupů z tzv. Cochemské praxe.
Hlavní důraz je kladen na zodpovědnost rodičů, na to, že právě oni nejlépe znají své dítě a právě oni jsou ti, kdo by měl najít řešení v krizové situaci, jako je například rozvod. Zodpovědní rodiče dokáží ve prospěch svého dítěte utlumit vzájemné konflikty, oddělit vztah partnerský od vztahu rodičovského.
Jak by mělo ideálně probíhat soudní řízení o dětech tak, aby bylo co nejrychlejší, nejefektivnější a s co nejmenším dopadem na děti:

1) Některý z rodičů podá u soudu návrh na úpravu poměrů k dětem. Aby bylo řízení efektivní, již při podání návrhu MUSÍ uvést rychlé spojení telefonické i e-mailové na sebe, ale i na druhého rodiče. Stejné je to za situace, kdy návrh podává rodič prostřednictvím svého právního zástupce, či je návrh sepisován přímo u soudu. Samozřejmě ideální je, aby v návrhu bylo již uvedeno stanovisko druhého rodiče a představa obou rodičů o dalším uspořádání, v případě sepisu návrhu u soudu bude preferována účast obou rodičů. Rodič již v podatelně či u VSÚ dostane k dispozici formulář pro sdělení o výši příjmů, který sám nechá potvrdit u zaměstnavatele.

2) Rodič se spojí s pracovníkem OSPOD, aby s ním domluvil schůzku, ke které dojde ještě před soudním jednáním. Schůzky se účastní OBA rodiče.

3) Soud v co nejkratší době informuje příslušný OSPOD o podání návrhu a sdělí termín prvního jednání ve věci (či jiného soudního roku), a to zpravidla do 5 týdnu od podání návrhu. Stejně tak o termínu jednání neprodleně telefonicky, e-mailem (má-li k dispozici potřené kontakty) a samozřejmě poštou informuje účastníky řízení, případně jejich právní zástupce. Soud požádá zároveň OSPOD o uskutečnění schůzky s rodiči za účelem přípravy dohody o úpravě poměrů k dětem tak, aby co nejlépe odpovídala zájmům dítěte, ne aktuální konfliktní situaci rodičů, výslovně uvede, že nežádá prošetření výchovného prostředí, pokud dojde ke shodě rodičů o předmětu řízení.

4) Doba od podání návrhu do prvního jednání (či jiného soudního roku) je určena k navázání komunikace mezi rodiči, k ujasnění si toho, co je dobré pro dítě, jak uspořádat jeho poměry tak, aby se jej co nejméně nová situace dotkla. V ideální případě samozřejmě k uzavření dohody, ať už prostřednictvím OSPOD, právních zástupců, mediátorů, či neziskových organizací.

5) K prvnímu jednání ve věci (či jinému soudnímu roku) donesou oba rodiče doklady o svých příjmech a výdajích, také o nákladech svých a svých dětí. Předpokládá se, že k tomuto jednání bude soudu předložena dohoda připravená v rámci konzultace s OSPOD (či jinými shora uvedenými subjekty), kterou soud, je-li její obsah v zájmu dětí, schválí, tím může být jednání ukončeno. Při tomto jednání může docházet k modifikaci dohody dle aktuální situace.

Pozitiva: rychlé rozhodnutí ve věci, co nejmenší zásah do rodinného života (ani OSPOD v tomto případě nebude prověřovat výchovné prostředí), předpoklad i pro vyřešení rozvodového řízení formou „sjednaného rozvodu“.
Pokud při tomto jednání nedojde ke schválení dohody, bude rodičům doporučena odborná pomoc – neziskové organizace, soud při jednání ověří přímo u této organizace volný termín schůzky, případně je možné pokračovat v jednání s OSPOD, eventuálně vyhledat mediaci (toto však hradí rodiče).

6) Mezi jiným soudním rokem a nařízeným jednáním rodiče na doporučení soudu vyhledají odbornou pomoc. Ta obvykle bude představovat dvě společné setkání obou rodičů s odborníkem a jedno oddělené setkání rodiče a odborníka. Pokud se ukáže nutnost pokračovat v odborné pomoci, soud na společný návrh rodičů jednání odročí až na dobu tří měsíců. Soud také může uložit na dobu nejvýše tří měsíců účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii, nebo jim nařídí setkání s odborníkem v oboru pedopsychologie. Zároveň za dobu nejvýše tří měsíců nařídí další jednání.

7) Pokud ani u dalšího jednání rodiče nejsou schopni se dohodnout, soud autoritativně rozhodne, popř. nařídí další jednání za účelem provedení úkonů nutných k rozhodnutí ve věci samé.

Negativa, pokud se rodiče nedohodnou: časová i finanční náročnost i s ohledem na nutnost zpracování znaleckých posudků, negativní dopad dlouho neřešené konfliktní situace na děti.

Děkuji Vám, že jste si tuto informaci přečetli.
Předpokládám, že pokud do budoucna pochopíme, že hlavní odpovědnost za ochranu zájmů dětí leží na jejich rodičích, ne na státu, ne na různých institucích, ne na soudu, výsledkem budou kratší a méně vyhrocená soudní řízení a zejména dopad krizových rodinných situací na děti, které se jim bránit nemohou, bude co nejmenší.

Mgr. Petra Pavlíčková
místopředsedkyně
Okresního soudu Plzeň-město