Život připomíná kolotoč. Byť na první pohled všechno ubíhá vpřed, po chvíli zjistíme, že některé věci kolem nás se často vrací a tak nějak točí pořád dokola. Děje se to, aniž bychom se museli přičinit, dokonce někdy i navzdory našim snahám a vzpírajíc se rozumu. Tyto opakující se situace vytváří zaběhlé cestičky. Čím častěji se zopakují, tím větší je šance, že se objeví zas. Tyto vyjeté koleje vznikají uvnitř jednotlivce, mezi partnery i v rodinném kruhu.
Každý vztah má cesty, kterými jdeme rádi, i ty, které bychom už raději nikdy nezažili. Během rozvodu máme tendenci procházet ty špatné cesty častěji. Některé páry jsou během rozvodu schopné ty malé úzké zarostlé chodníčky, které nám škodí, zraňují nás a oddalují, nejen vyšlapat v krásnou stezku, ale i vydláždit, vybavit osvětlením a všechny ostatní silnice osadit směrovými tabulemi, aby se sem bezpečně dostali.
Někdy se takováto cesta projevuje jako chvění a stažení v těle, když mluvíme s partnerem, vidíme ho, nebo už jen když o něm přemýšlíme. Jindy prožíváme vztek, strach, či beznaděj. Děti občas sužují špatné sny, potíže s trávením, zvýšená nemocnost, obavy z budoucnosti, strach ze ztráty jednoho z rodičů nebo vztek na něj. Partneři v rozhovoru sklouzávají k vzájemnému vyčítání, ironii, vyhrožování nebo ledovému mlčení.
Psychoterapie je způsob, jak vykročit z těchto zajetých kolejí a najít příznivější cestu životem.