Výzvou, která předchází rozvodu, je pokus o nápravu vztahu. Pokud nejsou tyto pokusy úspěšné, dochází ke vzdálení se partnerů. Jejich pomyslná vlákna se rozpletou a každý jakoby šel životem po vlastní ose, získávajíc podporu jinde. Prvním rozhodnutím, před kterým pak rodič stojí, je, zda ukončit vztah s partnerem, nebo zůstat v napůl rozpleteném systému. Mnoho rodičů volí kvůli dětem nebo z ekonomických důvodů setrvání ve vztahu. Ač to na první pohled nemusí být patrné, rozvod i neformální rozdělení čelí v mnohém stejným výzvám.
Výzvou, která čeká rodiče v tomto momentu, je věnovat dostatek času a energie svému rozhodování. Čas a energie věnovaná celému procesu tvoří rozdíl mezi uváženým udržitelným krokem prospěšným pro všechny a panickým útěkem z louže do bláta.
Velká výzva, kterou vztah a rozchod kladou na oba partnery, je vyrovnání se s nepovedenou částí partnerského života. Uzavření minulosti, kterou spolu partneři prožili, ulehčuje už tak náročné vyjednávání o budoucnosti všech. Není nic horšího, než když se s partnerem nemůžete bavit o tom, co bude dál, protože se neustále vracíte k tomu, co kdo komu udělal a kdo za to může. Smíření se s druhým je v téhle situaci často ta nejlepší pomoc pro všechny.
Poslední osobní výzvou je představa vlastní budoucnosti, která je nedílnou součástí toho, kým jsme. Oba partneři se musí vyrovnat s tím, že představa jejich budoucnosti se rázem mění. Od společného rodinného života přechází k něčemu neznámému a prozatím nejasnému. Zvládnutí této výzvy znamená umět si představit svůj život bez partnera a současného upořádání rodiny a prožívat ho jako plnohodnotný. Rodiče, kteří toto nezvládnou, se nedokáží hnout z místa, žijí v minulosti, a tak s ostatními členy rodiny nemohou držet krok.