Každý z členů rodiny má před sebou vlastní výzvy. Rozdíl mezi výzvou a krizí je v množství prostoru a zdrojů, které ke zvládnutí máme. V časech krize se často projevuje naše nejhorší já. Nemáme dost sil a energie na to být v naší nejlepší formě, a tak v lepším případě zanedbáváme, v horším ubližujeme lidem a věcem kolem sebe. Výzvou, která před každým z partnerů stojí, je zkusit dát maximum prostoru a podpory tomu druhému. Mít trpělivost s jeho tempem, s jakým se vyrovnává se situací a s jeho negativními emocemi. I skupina cestuje podle nejpomalejšího člena. V opačném případě ostatní členy rodiny přitlačíme ke zdi a donutíme je ukázat své nejhorší já.
I když naše partnerské vazby skončily, zbyla jiná vlákna naší pavučiny, která jsou pořád spletena a potřebují být nadále pevná. Často jsou takovými společnými zájmy bývalých partnerů děti, kamarádi, nebo firma. Klíčem k úspěchu je důvěra a čitelnost. Je těžké udržet si důvěru v záplavě negativních emocí. Pokud nenecháme vyhrát pochybnosti a obavy, jestli to ten druhý s námi myslí dobře, pak táhneme za jeden provaz a naše společné zájmy jsou v dobrých rukou.
Před partnery stojí také další výzva, a tou je zvládnutí efektivní komunikace. Výměna informací, plánování a koordinace je nevyhnutnou součástí kooperativního rodičovství. Zpravidla uměli rodiče komunikovat už za trvání vztahu a jde spíše o obnovení a přenesení způsobů domlouvání do jiných oblastí života. Avšak pro některé rodiče to však může být doslova země neznámá, protože doposud fungovali na jiném principu.
Samostatnou kapitolou jsou noví členové rodinného systému – noví partneři a jejich děti.